top of page

ARCHIV

Boj o rozvoj nebo destrukci měst

Aktualizováno: 21. 1. 2021

Poslední dobou rezonuje ve společnosti „jakýsi ne úplně důležitý problém“ s přípravou nového stavebního zákona. Je těžké i mezi vzdělanými lidmi najít někoho, kdo rozumí podstatě věci, krutě zakryté aktuálními pandemickými problémy. A toto nevědomí bohužel také zakrývá zásadní problém, kterým není stavební řád, ale územní plánování – tedy plánování a rozvoj našich měst, našeho venkova a péče o naši krajinu. A mějme všichni na vědomí především slovo NAŠE a do podvědomí si uložme slovo PLÁNOVÁNÍ.  

Stávající stavební zákon stojí pevně na komunistickém právním řádu. Používáme ho už 31 let po změně politického systému a po svých úpravách vede Českou republiku do stále hlubší deprese a neschopnosti konkurovat ostatním evropským státům v rozvoji. Tak, jak ho známe, má svoji podstatu z doby tvrdého socialismu, vznikl v roce 1976. A komunistické principy v něm jsou stále platné a živé.


Není od věci si připomenout, že další zásadní zákon, na kterém stojí péče o historický odkaz tisíciletého rozvoje státu našimi předky, tzv. památkový zákon, vznikl v roce 1987 a v podstatě beze změny funguje a likviduje naše historické kulturní prostředí dodnes. Pravda, stavební zákon na rozdíl od památkového zákonu byl v roce 2006 upraven a vydán jako nový stavební zákon s cílem posílit právní jistoty občanů, investorů a umožnit obcím a krajům rozhodovat o jejich území. Následně byl zákon novelizován v roce 2017. Novela měla zásadně zkrátit procesy změn územních plánů, zkrátit lhůty pro podávání podnětů a odvolání, oprostit stavební úřady od složitého zkoumání soukromoprávních vztahů a zajistit další změny pro zkrácení řízení. Obě změny ale dále a dále komplikovaly všechna řízení, a především novela z roku 2017 zkomplikovala a prodloužila stavební řízení o 100 dnů. Úplně nesmyslně se prodloužil proces i u rodinných domů, kdy úředníci musí prokazovat, že váš budoucí dům nestojí v letové dráze vybraného ptactva či v koridoru vzdálené dálnice.


Může to sice znít vtipně, ale pro celou českou ekonomiku a pro česká města, která jsou motory této ekonomiky a centry vzdělávání, je to absolutní tragédie, která brzdí nejen komplexní rozvoj státu, investice, ale také bytovou výstavbu. 

Namísto zjednodušení prodloužení lhůt, zvyšování nákladů na řízení a dokládání ohromného množství nesmyslných papírů a informací, které se výstavby jednoduchého domu ve stabilizovaném území vůbec netýkají. Úředníci naopak získali další moc nad projektanty i investory. 


Na úrovni Nigeru a Venezuely

V době, kdy státy celé Evropy zjednodušují stavební legislativu, aby byly schopné konkurence, si Česká republika pod taktovkou premiéra všeuměla vesele dál hází klacky pod nohy a ocitá se na 159. místě (ze 190 sledovaných zemí) v rychlosti vydání stavebního povolení na cokoli. Ocitli jsme se dokonce za některými africkými státy a jsme na úrovni Nigeru či Venezuely. Těsně za námi je Eritrea, Somálsko či Libye.

Může to sice znít vtipně, ale pro celou českou ekonomiku a pro česká města, která jsou motory této ekonomiky a centry vzdělávání, je to absolutní tragédie, která brzdí nejen komplexní rozvoj státu, investice, ale také bytovou výstavbu. Okamžité důsledky této krize vedení státu tak běžný občan pocítí právě v bytové krizi s brutálním růstem cen nemovitostí. V Evropě 4 %, v ČR 14 %. Nestavělo se, odešli zahraniční investoři, rozpadly se stavební firmy. Radikálně se zhoršila dostupnost bytů. Neexistují nájemní byty, v kterých bydlí až polovina lidí v Rakousku, Německu či Švýcarsku. Na byt musí Čech vydělávat o 10 let déle než Němec či Polák. Obecně Česká republika přichází zrůdnou délkou a složitostí stavebního řízení o desítky miliard korun a navíc už 30 let ukazuje Evropě vizitku absolutně netransparentního a nepředvídatelného právního prostředí.

Pořád si myslíme, že stavební zákon se nás vlastně moc netýká a je jedno, kdo a jak ho dělá ? A bude líp, anebo hůř?

Bude hůř. Ano, pokud Sněmovnou projde nyní podaný návrh. Současné politické vedení státu je mentálně evidentně propojeno s komunistickým myšlením a v novém stavebním zákoně chce zlikvidovat právě to nejdůležitější – práva měst rozhodovat o svém vývoji. Česká republika se snaží, zcela standardně proti evropskému proudu, ZESTÁTNIT územní plánování. Města a krajinu nebude plánovat samospráva a její odborné orgány, jak tomu je všude okolo nás, ale úředníci stavebních úřadů, kteří evidentně nemají co dělat a všichni jsou experti na urbanismus, vývoj a stavbu měst.

Stavební zákon se stal bojem o rozvoj nebo další destrukci našich měst, obcí a naší krajiny. A tak se stalo, že díky architektu Martinu Klodovi, který se rekodifikací stavebního zákona zabývá pracovně i studijně a působí na pozici asistenta pražského náměstka pro rozvoj architekta Petra Hlaváčka, se poprvé v novodobé historii spojilo pět velkých českých měst – Praha, Ostrava, Brno, Plzeň a Liberec – a vyslala společný a důrazný signál ministryni pro místní rozvoj, že návrat do socialismu nechtějí, a jako významná ekonomická centra České republiky mají právo rozhodovat o svém rozvoji.

Autor textu architekt Josef Smutný na konferenci Principy územního plánování evropských měst.

Z evropských konferencí o plánování a rozvoji měst je zcela zřejmé, že hybnou silou ekonomiky a rozvoje už není stát, ale právě města. Města, která si konkurují, každé se prohlašuje za nejhezčí a nejlepší, podbízí se občanům v kvalitě vystavěného prostředí, tedy veřejného prostoru, parků, architektury, kulturního zázemí a kapacity ve vzdělávání, nabídky bytů. Města mezi sebou soutěží, na základě růstu a kvality nabídky si přetahují lidi, ale protože ví, že každé je jedinečné a jiné, nebojí se spolu komunikovat, sdílet zkušenosti a informace a navzájem se podporovat. Naše města dnes, 30 let po revoluci, v této soutěži prohrávají ve všech ohledech. Ale alespoň spolu začala komunikovat a spojila se.

Z tlaku pěti měst se před prvním čtením ve Sněmovně stal tlak už osmi měst a další se přidávají. Neformální spolek měst vede Ostrava, která má vedení ANO a má blízko k ministryni Kláře Dostálové. A tak se teď může stát, že nejenže Praha nepřijde o své pražské stavební předpisy, ale své vlastní stavební předpisy bude moci mít právě Ostrava a také Brno. A tady mluvíme o zásadním průlomu. Problém pro českou vládu už není jen nezbedná a konfliktní Praha, která se navíc jako kraj může k zákonům vyjadřovat, problém mají evidentně i ostatní města.

Největší lobbing a destrukce zásadních potřebných změn přichází především z resortních zájmů ministerstev 

Osobně se domnívám, že právě tlak měst na vládu způsobí změnu v procesu dalších úprav stavebního zákona ze strany MMR a návrat k původní myšlence a původnímu návrhu stavebního zákona z pera právníka Františka Korbela, který zpracoval stavební zákon jemu zadaný Hospodářskou komorou ČR. Právě tento fakt způsobil pod vlivem a tlakem různých nespokojených organizací, spolků i jedinců, že do podvědomí občanů se dostal nezlomný fakt, že stavební zákon se připravuje pro developery. Přitom lobbing developerů je v tomto případě minimální. Developeři změnu zákona nechali na právnících a profesních komorách architektů či inženýrů. Největší lobbing a destrukce zásadních potřebných změn přichází především z resortních zájmů ministerstev a dotčených orgánů státní správy především ve snaze uhájit si své úřednické kompetence na úkor jakékoli nutné komplexní reformy.

Pointa však byla především v rozhořčení úředníků a lidí kolem MMR, že právě oni nejsou autory tak důležitého zákona, a v momentě, kdy se jim Hospodářskou komoru a tedy Korbelův text podařilo z procesu vyštípat, se hrdinsky ujali přepracování zákona a pod tlakem premiéra jej předělali tak, že s ním dnes nesouhlasí už vůbec nikdo. 

Transparentnosti ministerstvem prováděných změn v rámci připomínkového řízení neprospělo ani přesunutí přípravy zákona z poslaneckého Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kam zákon logicky patří a který má pod kontrolou opozice, především Martin Kupka z ODS již roky pracující na digitalizaci stavebního procesu a Ivan Bartoš z Pirátů, který je jeho předsedou, do Hospodářskému výboru, kde má premiér větší vliv. K Pirátům a ODS se přidal ve shodě i zbytek opozice KDU, TOP a STAN. Společně vystoupili před projednáním zákona v Poslanecké sněmovně a společně připravují pozměňovací návrh.

Stavební zákon již není pod arogantní patronací úředníků MMR. To se stalo po prvním čtení pouze jedním z účastníků procesu. V novém stavebním zákoně Babiš viděl především a jen rychlejší možnost výstavby dálnic. Rozvoj měst, kvalitní životní prostředí a zdravá krajina je pod jeho rozlišovací schopnost a nezajímá ho. Stavební zákon se stal od prvního čtení předmětem intenzivní politiky ve Sněmovně a je v rukou poslanců. František Korbel vidí budoucnost stavebního zákona pozitivně, pokud MMR ustoupí městům a obcím, a pokud bude hlasovací vůle, může získat český stát základ dobrého řešení. 


Bylo by iluzí, jak dodává Martin Kloda, myslet si, že ze současného stavu vyjdeme s moderním evropským stavebním zákonem, který všechno vyřeší, a dvacet let budeme mít klid. Stavební zákon se musí aktivně měnit dál, musí využít know-how napříč dotčených oborů a profesí, inspirovat se západoevropskými stavebními zákony a přizpůsobit se vývoji v Evropě, kam, doufám, stále kulturně patříme. Jde o naše města, náš venkov a plánování našeho státu. Do druhého čtení máme 100 dní. 




1 604 zobrazení

1 comentario


pavekva
pavekva
26 nov 2020

Tohle téma sleduji velmi pozorně. Považuji to za velikou výzvu a zároveň hrozbu pro svobodu, pro českou demokracii, pro právní stát - pro princip subsidiarity ... záleží, jakým směrem se to bude dál vyvíjet, zda bude pouze účelově technokraticky zneužit centralistickou vládou nebo se vyjde vstříc decentralizovaným požadavkům samosprávy.

Díky, že to sledujete!

Me gusta

NEJČTENĚJŠÍ

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
CZ_DEFENCE_ctverec_claim_krivky.jpg
Screenshot 2021-05-27 at 9.58.59.png